Pokaždé, když za mnou klient přijde s tím, že ho už delší dobu trápí nějaký bolestivý problém, v rámci úvodní anamnézy se ptám, zda si je vědom toho, kdy přesně začal onu bolest cítit, co tomu předcházelo, jestli není náhodou možné, že bolest způsobil nějaký pohyb či neadekvátní zátěž. S postupem času mi však začíná docházet, že se možná ptám úplně špatně. Možná bychom se neměli až tak zabývat tím, co a kdy jsme dělali a jestli jsme si tím náhodou neublížili. Možná by nás mělo více zajímat to, co jsme neudělali. Konkrétněji, co jsme neudělali pro sebe.
Každá bolest vzniká na určitém podkladě. Více se o tom rozepíšu v následujících článcích, ve kterých se chci věnovat bolesti o něco detailněji. Co bych ovšem chtěla zmínit už nyní, je fakt, že žádná bolest nevznikne „jen tak“ sama od sebe. Ráda tenhle fenomén přirovnávám ke sklenici s vodou. Voda ve sklenici představuje naše neduhy, obtíže, špatné návyky, prostě cokoli, co si dokážete představit, od nedostatku spánku nebo pohybu až po nevyváženou stravu či dlouhodobý stres. Naše tělo je vysoce adaptibilní, to znamená, že se lecčemu dokáže přizpůsobit, a to i v dlouhodobém měřítku. Dokud hladina vody nedosahuje okraje sklenice, jsme víceméně v pohodě, cítíme se v rámci možností dobře a až na občasnou únavu nebo jiné obtíže, které odejdou stejně tak rychle, jako přijdou, nás vlastně nic moc netrápí. Jakmile však voda přes onen pomyslný okraj přeteče, začínáme plně vnímat, že máme nějaký problém. Právě proto nám tak často připadá, že nás něco začalo bolet „zničehonic“, že se nám nic zásadního nestalo, že jsme se předtím cítili naprosto normálně. Zatímco my si možná ani neuvědomujeme, jak si některými svými návyky ubližujeme, naše tělo to plně vnímá a postupně do sebe vše ukládá.
Slýchávám to ve svém okolí poměrně často. „Bolí mě tohle a tamto a předtím mě to netrápilo, dostal jsem na to aspoň tyhle prášky a byl jsem na tomhle vyšetření a doktor mi nic neřekl, tak já nevím, co je se mnou špatně, ale určitě něco špatně je.“ V takových chvíli mě vždy napadne otázka: A kdy naposledy jsi udělal něco pro sebe? Nemám teď na mysli dopřát si masáž, jídlo v dobré restauraci nebo si koupit nějaký hezký kousek oblečení. Myslím tím skutečně něco, do čeho se aktivně zapojíme a co nám jak v krátkodobém, tak dlouhodobém měřítku prospěje. Projít se. Zacvičit si. Protáhnout se. Meditovat. Dát si studenou sprchu. Chodit více pěšky. Místo koukání do telefonu nebo na televizi jít třeba dříve spát. Aby tělo dobře fungovalo, musíme o něj v prvé řadě dobře pečovat. Přecejen by nám mělo sloužit několik desítek let a očekávat od něj, aby fungovalo stále stejně bez jakéhokoliv našeho přičinění, je přinejmenším hodně naivní.
Promítněte si teď v hlavě Váš typický den. V kolik vstáváte, jak se potom cítíte, co děláte po probuzení. Jak jedete do práce, jak moc se tam hýbete, kolik vypijete káv. Co děláte po návratu domů, jestli jste unavení, jak dlouho pak zíráte na displej telefonu nebo obrazovku televize. Pokuste se skutečně zamyslet nad tím, jak se během celého dne cítíte. Často si své pocity totiž ani neuvědomujeme. Pokud například každý den pociťujeme únavu nebo lehkou bolest hlavy, je to něco, s čím se časem naučíme žít a potom už to nevnímáme. Vlastně nám to začne připadat normální. To ovšem nemění nic na tom, že je to velmi důležitý ukazatel toho, v jakém stavu se naše tělo nachází a jestli náhodou nevolá o pomoc.
Zkuste si teď velice upřímně odpovědět na následující otázky:
Cítíte se ráno ztuhlí a trvá Vám poměrně dlouho, než se rozhýbete?
Budíte se nevyspalí a nejradši byste se vrátili zpátky do postele?
Máte přes den problém s pozorností, jste roztěkaní a nedokážete se soustředit?
Je Vám po jídle těžko a během dne Vás porůznu trápí trávicí obtíže?
Pociťujete bolesti pohybového aparátu při běžných činnostech, jako je chůze, vstávání ze židle, zvedání předmětů či dlouhodobější sezení?
Po návratu domů Vám už na nic nezbývá energie a většinu času pak strávíte scrollováním na sociálních sítí nebo sledováním televize?
Máte problémy se spánkem, usínáte až po několika hodinách nebo se v noci často budíte?
Je pochopitelné, že každý z nás prakticky všechny z výše zmíněných věcí občas zažije. Pokud se však některá z nich pravidelně opakuje nebo nás dokonce trápí delší dobu, mělo by to pro nás být znamení, že je možná něco špatně. Že bychom nejspíš měli něco málo změnit. A nemusí se jednat o velké věci. Samozřejmě, jsou situace, které vyžadují lékařskou nebo jinou odbornou intervenci, a ty nesmíme nikdy podceňovat. Domnívám se však, že ve velké většině případů nám mohou pomoci i ty nejmenší změny v životním stylu. Maličkosti, které začneme dělat pro sebe a pro to, abychom se cítili dobře nejen teď, ale i v budoucnu. Tak, aby bylo naše tělo připraveno snést vyšší zátěž bez toho, aniž by voda přetekla přes okraj sklenice.
O tom, jak nalézt motivaci k těmto změnám a proč je pro nás těžké se vůbec k něčemu takovému donutit, napíšu zase příště :).
ความคิดเห็น